Zuzčin příběh: Jak se naučila žít šťastně

Zuzka prošla těžkým obdobím ve svém životě. Jak často se říká, že osud dokáže být nevyzpytatelný, tak Zuzce přinesl výzvu, která jí doslova obrátila svět vzhůru nohama. Před několika lety se u ní objevily příznaky chronické nemoci, které jí vyřadily ze života, na který byla zvyklá. Najednou se ocitla v nejistotě, jak zvládne dál fungovat, a to nejen po fyzické, ale hlavně po psychické stránce. Byly to právě tyto chvíle, které ji dovedly k zásadnímu poznání – jak žít šťastně navzdory všem překážkám. A právě na této cestě objevila novou sílu a naději, které změnily její pohled na život.

Dětství plné výzev

„Co bych o sobě mohla říct? Jaká jsem?” Jsem člověk, který má rád svou rodinu a přátele, ale zároveň mám problém být mezi lidmi, a jejich velký počet na jednom místě pro mě znamená obrovskou zátěž. Nemám ráda změny a z hlasitých zvuků dostávám záchvat. Dnes už vím, jak si s tím vším poradit, ale nebylo to tak vždy.

Byla jsem tiché a uzavřené dítě, které se nechtělo moc s ostatními bavit, a pokud mě někdo do něčeho tlačil, přestala jsem mluvit úplně. Nechtěla jsem nikoho zdravit a jakákoli pozornost od cizích lidí mi byla nepříjemná. Hodiny jsem dokázala kreslit, později, když jsem byla starší, tak číst knihy a studovat historii. Doma neměli pochopení pro mé samotářství, a tak vznikalo hodně sporů, které mě ničily.

Dospívání a zhroucení

Všechen nahromaděný stres a problémy se projevily až v době dospívání, kdy jsem se naprosto zhroutila. Následoval pobyt na psychiatrii a dlouhé měsíce trápení. Léky nezabíraly a já se bála, že už nikdy nebudu normálně fungovat. Měla jsem strach, že se v budoucnu o sebe nedokážu postarat a postavit se na vlastní nohy.

Projevily se těžké deprese a já si říkala, že už ani nechci žít. Tohle období trvalo dlouhé čtyři roky, během kterých jsem hledala způsoby, jak fungovat, co mi pomáhá a co naopak můj zdravotní stav zhoršuje. Po malých krůčcích jsem jako puzzle skládala svůj život zase dohromady a učila se žít s úzkostmi, depresí a Aspergerovým syndromem. Můj život se začal měnit k lepšímu. Roky plynuly a život mi přichystal jak krásné věci, tak i ty špatné... Naštěstí jsem se s nimi už ale dokázala poprat.

Nový začátek v Nekorporátu

Když jsem dostala příležitost pracovat v Nekorporátu, neměla jsem moc velkou představu, co vše mě v nové práci čeká. Ukázalo se, že mé rozhodnutí zde pracovat bylo správné. Přátelské prostředí, pochopení a pomoc, když člověk potřebuje, není totiž vůbec samozřejmostí. V Nekorporátu jsem tohle vše našla a za to jsem moc vděčná. Oceňuji i to, že mé názory a postřehy ostatní zajímají a můžeme o nich společně diskutovat. Jsem ráda, že jsem našla práci, která mě baví a posouvá dál ve všech směrech, a já mám možnost na sobě pracovat a rozvíjet se.

-Zuzka